Mezidobí

...dávno po létě jsem šla hledat zbytky podzimu, zimu, to čarokrásné svírající tajemno, které nás neosloví a nezeptá se, zda hledáme právě ho. Zahučí..., zašumí..., zapraská..., pošle bílou tmu..., ledové kapky..., abychom mohli vstoupit

M. Chagall

Větvičky jehličím

opředené

větrem poházené

po rozfoukané noci

posbírané

Krajiny plovoucí v mlhovině

do pohádky padající

vnořené...

Myšlenky neukolébané nehýčkané...

Do vázy vložené

Adventu Dušičkám vzdálené

Zelená zezlátla zčervenala...,

žlutá zhnědla...

Červená popadává...,

hnědá odsychá a polehává...

Pletený vysoký límec mi objímá

a hladí choulící se tváře

chvála větru...

Rozpráví s vlajícími vlasy

Jaké to byly zlaté žluté hnědé časy

Hučení v korunách stromů

v uších

až bolestivé

Praskání

z nehlubokého lesa

mě od dřevěného srubu náhle odhání...