Mít tě tak nablízku mé ruce tě ovinou
a nepustí
Až uvolní svaly rozvěsím přání
kéž bychom spolu prožili můj život za polovinou
A že tu nejsi není již jen mou vinou
To hvězdy se tak potkaly nad mou kolébkou
že mám být betonovou
cestou
nad krajinou
Jen na pilíře zapomněly...?
Gotické dlaně svírají lomený oblouk
Mé myšlenky však chvíli hluboko pod mořskou hladinou
jindy nad slunce
vyletí
parabolou
Nalomí a zpevní
Pilíři mi nejsou ruce zalomené
pilíři jsou vrásky
myšlenkou
vyhloubené
A tak si padá ta divná tekutina
zpívá si melodii
loudí mé tóniny
struny ve mně rozeznívá
Ona to ví
že hudbou mi smutek odchází
hudbou se mi radost rozradostní
...je
. barevným
. pilířem
mým