Milý brachu, svět se zbláznil
Autobusem, vlakem. A já cestování miluju! Ty její manýry mně dát náhubek a ona bez, jakoby se nechumelilo, mě zpočátku štvaly. Zdály se mi nespravedlivé. Ale jsem pes, tak rád plním pokyny páníčků.
V posledních dnech jsem však zmatený: není mi jasné, který páníček dal povel mým páníčkům, aby oni nosili náhubky, a to i jen co vystrčí nos z bytu. Dokonce si po příchodu z venku postřikují svoje tlapky, oblečení, sundají náhubek a půl hodiny v koupelně umývají a natírají tlapky a pak svůj náhubek vyváří v hrnci na plotně. A poté ho ještě nedoschlý přežehlí!!
Po mně to vůbec nechtějí. A já bych tak rád! Tedy ne ty postřiky, ale náhubky! Ty jejich barevné puntíkaté, kytičkové, proužkované, srdíčkované a vím já jaké ještě, jsou tak sexy. A několikrát za den je mění. Tak zjišťuji, že jsem skrytý metrosexuál. Jen jim pak nevidím na tlamu, zda se usmívají nebo mračí a na křižovatce vedoucí do parku, k řece stojíme a hledíme a já se divím, že podle výrazu jejich očí nepoznám, kam jít. Často se mi stane, že jdu jinam než oni. A pak na sebe koukáme - já s varováním „tam dnes nechci“ a panička „jdeme k řece“ a popocházím za ní a chci ji přesvědčit, že tam je nebezpečno, ale marně.
Dříve jsem byl zvyklý, že každé ráno panička odcházela a vracela se odpoledne. Nyní pořád stírá, vysává, ometá, zametá, pere, žehlí a to pořád dokola. Mně zatím z této očisty šetří. Nemá čas, bůhvíproč, odejít z bytu.
Pamatuji si ze dříve, že to dělávala maximálně jednou týdně. Dokonce, a to se stalo zatím jen jednou, něco uviděla v tom barevném svítícím obraze na stole, a po návratu z naší vycházky mi nějakým vlhkým smradlavým hadříkem, který vytáhla z plastové krabičky, otřela tlapičky. Fuj! A pak druhým mi utřela můj kožíšek, ach jo...! Dva dny jsem pak nedokázal olizovat vlastní kožíšek ani tlapky natož ty její. Byl to takový puch, jako když si ona utře svoje tlapky, pak mne chce pohladit a já z toho celý den kýchám. Milý brachu, svět se zbláznil!
Za poslední dny jsme však k sobě tak přilnuli, že přemýšlím o tom, že se naučím vynášet odpadky, aby jí nenapadlo, z popudu nějakého jejich páníčka, se navrátit zpět k těm dlouhým odchodům z bytu.
(Z Deníku mého psa)
Olča Vodová
Kolik očí, tolik radosti, smutku a naděje
(přes plot pro pírko jsem nikdy neskočila, pro žádné, ani pro bílé, natož barevné, nepotřebuji jiné peří, mám svou kůži a té věřím)
Olča Vodová
Letím
(měla jsem takovou fantazii, no, ne jednu, bylo jich více, tak si tedy klidně letím... a v tom to přichází)
Olča Vodová
zdánlivě zadarmo
(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)
Olča Vodová
Divoké devadesátky
- oceán možností (listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi)
Olča Vodová
ranní heřmánkový čaj
(heřmánkový? já tedy ano, ale třeba i mátový, jasmínový nebo jen takový, co vám dobré ráno napoví...)
Olča Vodová
pavoučí jaro - melancholická
(při pohledu na pavučinu počátkem března mě napadly podivné myšlenky.., jak vlastně plete sítě pavouk? čáry máry? na cukr-na kafe?)
Olča Vodová
probouzení
(někdy i jen barva vyvolá vzpomínky, a taky roční období, i květy jiné než fialky...................)
Olča Vodová
křižovatky a bohatství
(stál tulák na břehu vzdáleného moře, stála tulačka na břehu blízké řeky, po hladině si plula bárka, na břehu bosí šťastní domorodci)
Olča Vodová
paprsky v trávě jako žlutá kuřátka
(také jste šli někdy parkem na sklonku zimy?).....................................................................................................
Olča Vodová
fantazie
(ve stresu to neuvidíte, uvolněte se, prosím, začínáme) ..............................................
Olča Vodová
roztesknila mne
(často si říkám, zda jsou černobílé fotografie smutné nebo jen mají hloubku, veselé mi nepřipadají snad nikdy, možná spíše čisté)
Olča Vodová
srdce z provázků
(na zemi leželo osamělé srdce) ......................................................................
Olča Vodová
Krásy okamžiku
(na břehu jezera kdosi vysekal kus ledu)............................................................
Olča Vodová
Oblaka, nebe a moře
(a van Gogh namísto nebe, jakoby seslal nám shůry moře) ............................................
Olča Vodová
Patříme k sobě
(jako šálek s čajem, jako slunce a smích, jako tóny ukryté ve vinylové desce, jen je rozeznít......)
Olča Vodová
vodní zrcadlo
(kdyby ta louže měla duši, možná by opěvovala černou a bílou, které jí tak sluší)...................
Olča Vodová
hledání konce zimy
(na Rokytce jsem dnes zahlédla volavku, rozkvétající kočičky kapkami deště obsypané, každých z nás něco vidí)
Olča Vodová
Políbit minulost
(věnuji všem, co tápají, věnováno i mně, neboť si občas nejsem jistá, zda jsem již políbila........)
Olča Vodová
Moje volební kalkulačka - jsme všichni ochotni a připraveni volit svým vlastním srdcem?
Na sklonku roku mám neskromné přání – otočit zběsilost chování celého lidstva o 180° a necválat po spirále nazpět ke zvyklostem antiky................................................................................................
Olča Vodová
Cesty adventně
z padajících vloček měl být řetěz, namísto řetězu mokrá cesta kolem Labe a Vltavy, jakoby nestačilo si dojet do Mělníka
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 219
- Celková karma 6,57
- Průměrná čtenost 506x