Poznámky na hraně roku

pocitově na útesu, neboť útes vnímám místem na konci něčeho a současně místem začátku s očekáváním. Posledním měsícem jsem prosvištěla, a tak mi v paměti uvízly jen některé myšlenky mé i jiných.

A ty se mi pospojovaly a zrcadlí v dnešní silvestrovské vycházce na Rabštejnek.

Na prosinec teplé počasí, plus dvanáct stupňů Celsia, nárazový vítr, se může někomu zdát až nezdravé. Cestou tam jsem potkala jen nad hlavou právě vzlétlá malá letadla, a tak jsme si křídly zamávaly. Pár lidí bylo až na Rabštejnku.

Cestou nazpět se obloha začala prosvětlovat.

OV

Nakonec vykouklo i slunce. A v ten okamžik mi připadla zeleň

OV

na ozimním poli a jakési lesní přesličky nadějí. Nadějí, předzvěstí k zrodu něčeho nového, jiného. Jakoby příroda sama měla předtuchu a nabízela možnost předčasného jarního dění.  A právě probíhající přespolní běžec

napovídal, že bude záležet na každém z nás. Že musíme změnit svoje chování každý sám za sebe a všichni dohromady, začít se chovat slušně ve všech sférách života, alespoň v celé naší zemi, ideálně na celém světě, abychom dosáhli toho, po čem voláme, volají demonstranti v ulicích českých a moravských měst a obcí. Zapojit svoji vůli, své síly je na každém z nás. A až příště půjdeme volit cokoli, volme srdcem. Je nutná doba otevřít svá srdce, každý sám za sebe, všichni dohromady, upřímně, každý všední i nevšední den..

Do nového roku přeji nám všem...

Fotografie: autorka blogu