Přiblížení

30. 07. 2014 22:22:31
Konečně nastalo letní horko. Opojná atmosféra, která člověkem prostoupí, ať chce nebo ne. Ranní vycházka kolem páté, když je již teplý vzduch a je lákavé jen v lehkém oblečení si vyjít kamkoli.
Johana
Johana

Za ranním sluncem. Modravou oblohou. Možná i za obláčky, blížícím se ještě vzdáleným deštěm či bouří. Přiblížit si slunce.

Jen pro sebe. Mít se rád. Vzduchem, ve stínu lehce chladivém, prostoupeným vůněmi květin, stébel, dřevin, zeleně, hlíny prosáklé padajícími kapky rosy hledat přiblížení.

Je příjemné zamířit k lesu, kolem řeky, potůčku, kolem vodní plochy, která má svoji neopakovatelnou vůni a na chvíli i zaváháte, kde vlastně právě jste. Zda jste se náhodou neocitlili v zemi mnohem jižněji, exotičtěji položené než je naše středoevropská. Mihne se pocit pralesa, dávný zážitek z dovolené u moře, vycházka z horské chaloupky do kopců, vzpomínka. Záleží na tom, co má člověk v sobě uloženo, po čem touží si vybavit.

Jen nitka vzpomínek, podobné množství počitků vytvoří vjem. Vůně, barvy, zvuky za pomocí naší zkušenosti obraz. Takový obraz pak lze i slyšet. Hudbu, zvuky vnímat barevně. Vůni lze namalovat. Jen najít v sobě znalého pozorovatele, který ocení sám sebe a co je schopen smysly dešifrovat.

*

V dobré restauraci na náměstí čekal muž. Vyššího věku, sklenka vína po lehké večeři vyčkávala s ním.

V hodině šesté otevřela vstupní dveře. Vkročila s lehce suverénní nejistotou žena. Středního věku, štíhlé zdánlivě dlouhé nohy prodloužené vyššími podpatky. Ledabyle zapátrala po stolečcích. Muž se postavil a jemně k ní pokynul, úsměv překrytý vzpomínkami se mu usadil na tváři. V jeho výrazu vypozorovala odkrytou realitu. Jakoby vysvlečenou a zároveň pospojovanou. V síť, kruh, který se právě uzavřel a zároveň se nový otevřel.

„ Těší mě, že jsi přišla.“, elegantně poznamenal, obdivně přijal jí podávanou ruku a lehce uklonil hlavu na pozdrav.

„Ahoj, já jsem chtěla přijít.“, nastavila úsměv, přisedla si ke stolku pro dva.

„Co si dáš? “, servírka donesla jídelní lístek. On povídal, vyprávěl. Snad chtěl oddálit okamžik, kdy by chtěla odejít. Samota je někdy zlý pán a je třeba ho umět vykázat, bojovat s ním.

„Měl jsem strach. Z našeho setkání.“ V tváří tvář se viděli poprvé po dlouhém dopisování, nekončících telefonátech. Do okamžiku setkání si však zjistila, že jeho věk je vyšší než původně přiznával.

„Nebylo to vidět.“, usmála se do jeho očí. „Vím více, než jsi mi o sobě říkal. Ten věk...“ Usmála se pomíjivě. Uchopil ji za ruce, schoulila je do jeho a usmívala se.

Když odcházeli, vzal její ruku opět do svých dlaní. Hřály. Jako vlídné slovo upřímného člověka. Jako pohlazení, které jste tolik potřebovali. Ten otisk si v sobě schovala. A pak ještě dlouhou dobu, co se kdy scházeli, ho cítila, i mnohem později.

Personál se s obdivným úsměvem ohlížel za zdánlivě nesourodým párem, který spojovalo mnohem více než touha být s někým. Na chodníku se do něho zavěsila a on radostně pookřál. Nečekal, že Češka s takovým věkovým rozdílem, obyčejnou minulostí, mladistvého vzhledu se k němu bude tak vroucně tisknout. Dvě postavy, drobný postarší muž a mladistvě vyhlížející žena o hlavu ho převyšující pohupující se na podpatcích se ztrácely v šeru náměstí.

Scházeli se tak jednou týdně, každý večer ho však potřebovala slyšet. Ten podmanivý lehce charismatický poněkud hlubší hlas, při kterém usínala. A on rád vyprávěl. Jezdili spolu na výlety a vedle toho žili své životy.

On kdysi emigroval, v zahraničí přišel záhy o ženu, vychovával pak sám syna. Sám vlastně nikdy nebyl. Ale na život je člověk vlastně vždy sám. Byl urputně pracovitý jako spousta těch, co v domovině nenacházeli realizaci sebe sama, svých snů a představ. Stavební průmysl, módní průmysl, architektura, umění. Několik společností, firem, nákladných domů, drahých aut. Když se vrátil po revoluci měl velké plány. Ale neuvědomil si, že sem už nepatří o to více, kolik roků zde nežil. Představy, firmy, vše se sesypalo, jako domeček z karet. Zdraví si udržel díky vlastní vnitřní síle a pokoře. Lidská závist místního národa vykonala jedno ze svých velkolepých děl. Přítelkyně, které peníze zatemnily mozek, byla třešničkou na jedovatém nahořklém dortu. Tam mu zůstal syn a zbytek rodiny. Tady starosti ale i neustálá činorodost. Nemajetný s obrovskými zkušenostmi, které lze prodávat.

Ona to měla jinak dramatické. Aby přežila své omyly, stala se z paní rádoby podnikatelové dělnicí v třísměnném provozu. Navzdory věku pak začala studovat vysokou školu, prostě to nevzdala. Jakoby bojovala s větrnými mlýny, nepříznivým klimatem, s přiblížením se ke skutečnému životu. Když jezdili na výlety, ona brala své auto, byla řidič, on to finančně dolaďoval. Okamžiky, kdy byli spolu, jím byli odměnou za to, že se nevzdali.

„Ty úplně záříš.“, slýchávala od něho. „Je mi s tebou moc hezky. Tak proto.“

Neprožila a věděla, že nikdy již nedožije to, co on měl za sebou. Ještě z ní i tryskala touha po velkých zážitcích. A on to cítil.

*

Ani ranní či podvečerní vyjížďka na kole kamkoli není jiná. Je jen dynamičtější, dobrodružnější a pokud jste žena zkuste vyjet v krátké i když sportovní sukni. Kouzlo povlávající látky pocítíte nejen vy, přečerpáte do sebe nezvyklou energii, stanete se součástí letní scenérie. Na okamžik splynete s přírodou. Projíždějící ženy na kole v sukni si všimne snad každý a možná mu ten okamžik utkví v paměti. Jako detail. Záblesk ženské siluety, co prosvištěla letním ovzduším a dodala jí jiný náboj. Atmosféru, jiné světlo i stín, jinou vůni. Prosvítila všední letní okamžiky. I nadálku jakoby byla cítit její podmanivost právě taková, jakou si člověk, pozorovatel dokáže vytvořit ve své fantazii.

*

Stali se mosty v životě svých rodů a to je spojovalo. Aby se potomkům již lépe žilo, jednodušeji. Obrovské životní prohry, omyly, chyby, ztráty. Její rodina byla postižena totalitním režimem, její matka se s tím nikdy nesmířila. A ona tím byla potažmo zasažena. Tím si vždy vše vysvětlovala a pomáhalo jí jít dál. Nikdy proto nepocítila svůj pomyslný pád ve společenském žebříčku. Měla to prostě jinak.

On chtěl zachránit svět, zemi, kde se narodil a vtisknout jí do podvědomí rovné jednání, pracovitost. Jen si dlouho nechtěl připustit, že u nás to bude trvat ještě generace, než se zvyklosti změní.

Potkali se v pravý okamžik. To co si neřekli, nebylo podstatné. To čím si byli, bylo pro ně velmi důležité. Když došla slova, přestali se scházet, s nádhernou vzpomínkou, kterou vtiskli do svých mostů.

Autor: Olča Vodová | středa 30.7.2014 22:22 | karma článku: 6.07 | přečteno: 241x

Další články blogera

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.24 | Přečteno: 118 | Diskuse

Olča Vodová

Divoké devadesátky

- oceán možností (listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi)

23.3.2024 v 20:56 | Karma článku: 8.93 | Přečteno: 300 | Diskuse

Olča Vodová

ranní heřmánkový čaj

(heřmánkový? já tedy ano, ale třeba i mátový, jasmínový nebo jen takový, co vám dobré ráno napoví...)

17.3.2024 v 18:56 | Karma článku: 5.70 | Přečteno: 90 | Diskuse

Olča Vodová

pavoučí jaro - melancholická

(při pohledu na pavučinu počátkem března mě napadly podivné myšlenky.., jak vlastně plete sítě pavouk? čáry máry? na cukr-na kafe?)

13.3.2024 v 20:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 65 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10305 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5613 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 217 Celková karma 6.78 Průměrná čtenost 509

Profesí jsem střelec, svými šípy však již šetřím ;)...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...