A teď, prosím tě, Olčo, nemluv!
Přece jen jakýkoliv zkrášlující či zdraví prospěšný výkon nějakou dobu trvá, hodinku, dvě. Mlčení, ticho celý den je pro ně náročné, což se dá pochopit. A to byl jeden z úhlů pohledu, podle kterého jsem se vždy snažila vybírat kadeřnici, pedikérku, kosmetičku - že jich pár již bylo! A pokud možno se vyhnout salónu, kde očekávají od svých zákaznic nadměrnou sdílnost. Ovšem v autosalónu jsem já osobně velmi sdílná, technický jazyk je pro mne téměř svahilštinou.
Je pravdou, že občas, když byla paní šikovná a když jsme si vzájemně po její profesní stránce vzhledem k mým představám dokázaly porozumět, tak jsem se vždy snažila povídání ustát. Ne pokaždé však s úspěchem. V erotickém salónu by to bylo z tohoto pohledu pravděpodobně bez problémů, ale to by byla poněkud jiná (ne moje...) role.
Vzpomínám si, jak jsem kdysi navštěvovala velice sympatickou kosmetičku, která držela krok s dobou, což na malém městě nebývá obvyklé (neboť udržování se „in“ stojí i tyto pracovnice nemalé peníze a na malém městě jsou poněkud nižší příjmy…). Časem však začala řešit i svoje soukromé problémy, které život přináší. Zpočátku, aniž by to přenášela přímo na zákaznice. Později se začala věnovat numerologii. A to byl pro mne kámen úrazu. Když mi o této zvláštní pavědě tehdy začala (masírujíc mne) prvně vykládat, říkala jsem si: No, dobrá, vyslechnu a stačí. Já na výpočty a věštění moc nejsem. Jenže ono se to při příští návštěvě opakovalo a ještě s dotazem na čísla ohledně narození mého, mojí rodiny. Nechtěla jsem, ale představte si, jak ležíte, ona vás příjemně masíruje (rukama) různě vonnými krémy, oleji apod. a do toho začíná se slovní masáží a dotazy. Připadala jsem si jako vězeň na výslechu. Tak dobrá, řekla jsem jí, nevěřím na výpočty o budoucnosti, ale tady je ciferný součet mého narození. Co mi pak vykládala, byly pro mne nesmysly, kterým jsem nevěřila ani jsem nad tím nepřemýšlela. Odcházela jsem rozladěna s tím, že ještě jednou a dost. A tak jsem po příští návštěvě, která probíhala obdobně, přišla o kosmetičku a ona o zákaznici. Mrzelo mne to, ale představa, jak jsem jednou za měsíc připoutaná masérským umem na lehátko a současně masírovaná dotazy na duši a vztahy, mne děsila i po nocích. Připoutání (ať již klienta či pracovnice...) na lůžko by bylo v salónu pro pány zcela v normě, ale tady rozhodně ne!
Byla jsem nucena vyhledat jinou, milou, nevtíravou. Moje představa o jejích službách, za které jsem platila, však byla, bohužel, též jiná. Byla mi prospěšná snad jen doporučením kosmetické řady, kterou dodnes používám. Její výkon byl na úrovni začátečnice, i když svoje kosmetické začátky měla dobrých deset let za sebou a zůstala jen u nich. U té jsem po krátké době, tedy pro neúčelnost jejích služeb, též skončila. I pánové by nechtěli platit za špatné služby, že?!
Letos jsem začala po několika letech opět chodit na kosmetiku. Shodou náhod jsem svoji novou kosmetičku poznala na jednom soustředění s taneční skupinou. Jelikož je na rodičovské dovolené, je velice časově omezena, a tak ne všechny její původní klientky u ní po dobu mateřské zůstaly. Zajásala jsem, že mne může vzít, časově a především z hlediska její profesionality jsme si sedly. Patří zřejmě k té malé skupině lidí, kteří něco vystudují, a pak se tomu věnují celý život. Svoji živnost provozuje dvacet let. Je „in“, vlastně i „cool“, je vstřícná, usměvavá, milá, energická, naprosto profesionální, prostě umí. Jasněže je to kočka, pánové!!!
Když jsem jí posledně navštívila, ulehla jsem na lehátko a začala jsem cosi povídat a ona: „A teď, prosím tě, Olčo, nemluv. Nebo se ti ty řasy rozmažou a bude tě to pálit do očí.“ V ten okamžik jsem zmlkla, udiveně polkla a řekla si: Ježíš ona je prostě skvělá! Nemusím mluvit, ba dokonce nesmím! Mohu se jen nechat hýčkat a užívat si klidu relaxační hudby, kterou mi pouští. A navíc - vždy od ní odcházím pozitivně naladěná, odpočatá, schopná vstoupit do mého pracovního procesu, ve kterém jsem nucena mluvit a mluvit a mluvit a …jasněže především mluvit, pánové ;).
Olča Vodová
Kolik očí, tolik radosti, smutku a naděje
(přes plot pro pírko jsem nikdy neskočila, pro žádné, ani pro bílé, natož barevné, nepotřebuji jiné peří, mám svou kůži a té věřím)
Olča Vodová
Letím
(měla jsem takovou fantazii, no, ne jednu, bylo jich více, tak si tedy klidně letím... a v tom to přichází)
Olča Vodová
zdánlivě zadarmo
(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)
Olča Vodová
Divoké devadesátky
- oceán možností (listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi, listuji fotografiemi)
Olča Vodová
ranní heřmánkový čaj
(heřmánkový? já tedy ano, ale třeba i mátový, jasmínový nebo jen takový, co vám dobré ráno napoví...)
Olča Vodová
pavoučí jaro - melancholická
(při pohledu na pavučinu počátkem března mě napadly podivné myšlenky.., jak vlastně plete sítě pavouk? čáry máry? na cukr-na kafe?)
Olča Vodová
probouzení
(někdy i jen barva vyvolá vzpomínky, a taky roční období, i květy jiné než fialky...................)
Olča Vodová
křižovatky a bohatství
(stál tulák na břehu vzdáleného moře, stála tulačka na břehu blízké řeky, po hladině si plula bárka, na břehu bosí šťastní domorodci)
Olča Vodová
paprsky v trávě jako žlutá kuřátka
(také jste šli někdy parkem na sklonku zimy?).....................................................................................................
Olča Vodová
fantazie
(ve stresu to neuvidíte, uvolněte se, prosím, začínáme) ..............................................
Olča Vodová
roztesknila mne
(často si říkám, zda jsou černobílé fotografie smutné nebo jen mají hloubku, veselé mi nepřipadají snad nikdy, možná spíše čisté)
Olča Vodová
srdce z provázků
(na zemi leželo osamělé srdce) ......................................................................
Olča Vodová
Krásy okamžiku
(na břehu jezera kdosi vysekal kus ledu)............................................................
Olča Vodová
Oblaka, nebe a moře
(a van Gogh namísto nebe, jakoby seslal nám shůry moře) ............................................
Olča Vodová
Patříme k sobě
(jako šálek s čajem, jako slunce a smích, jako tóny ukryté ve vinylové desce, jen je rozeznít......)
Olča Vodová
vodní zrcadlo
(kdyby ta louže měla duši, možná by opěvovala černou a bílou, které jí tak sluší)...................
Olča Vodová
hledání konce zimy
(na Rokytce jsem dnes zahlédla volavku, rozkvétající kočičky kapkami deště obsypané, každých z nás něco vidí)
Olča Vodová
Políbit minulost
(věnuji všem, co tápají, věnováno i mně, neboť si občas nejsem jistá, zda jsem již políbila........)
Olča Vodová
Moje volební kalkulačka - jsme všichni ochotni a připraveni volit svým vlastním srdcem?
Na sklonku roku mám neskromné přání – otočit zběsilost chování celého lidstva o 180° a necválat po spirále nazpět ke zvyklostem antiky................................................................................................
Olča Vodová
Cesty adventně
z padajících vloček měl být řetěz, namísto řetězu mokrá cesta kolem Labe a Vltavy, jakoby nestačilo si dojet do Mělníka
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 219
- Celková karma 6,57
- Průměrná čtenost 506x