Nevadí

když v letním ránu se ochladí, . když obloha schová to, co s létem ladí. .

Kapičky deště padají do v noci vzniklých hladin.

Kap, kap. To já tě hladím.

.                                              .Kruhy kolem nás a na loužích.

Ty kuličky nejsou voda,

co nás v noci tak trochu vysušila.

.                                              .Zaplnit kruhy kolem nás, toužím.

Jsou to schované sluneční paprsky,

krůpěje z tvého slova a mého těla.

.                                               .Tvojí přítomností bych obklopena býti chtěla.

Ony září. I když se obloha zakabonila

a lehce prší.

.                                             . Jednu výseč poblíž mé duše a mého těla.

To poprchává včerejší slunce

ukryté v kulatých kapičkách naších duší.

Kap, kap. Ony se slyší.

Nevadí, když ráno v létě trochu prší

sluneční paprsky pro nás.

.                                              . Nejlépe celý kruh.

Mé bosé nohy v letních střevících chlad rosy v trávě nevnímají