Pohled přes stébla trávy

Na Matta si občas vzpomenu. Jako myslím ráno na to, že vysunu nohy z postele, dostanu se do svislé polohy vsedě, nohy do od večera nachystaných pantoflí a už stojím.

Antonín Slavíček

Ještě že neslyší moje myšlenky, asi by se urazil. I když – on není velký fanda na hokej, fandí především životu. Neurazil.

Nalil by mi sklenku dobrého Martini, citron, led, oliva... Dobře ví, jak na požitky středního věku. „Co je na tom divného, že nám od určitého věku chutná dobré jídlo a sex?“ Nic, Matte, opravdu nic. Jako vždy – máš zas´pravdu. Musíš ji mít, proto tě přece mám stále nablízku. Abych se měla o co opřít. O své druhé já, ovšem s mužským nadhledem.

Nedávno jsem si udělala cyklovýlet. Horko, sobota odpoledne, kolo a já. Po více než půlroční přestávce jsem odevzdala své tělo pedálům. Cílem byl v polovině vytýčené trasy rozlehlý rybník.

Když jsem na jeho břehu odstavila kolo, lehla do trávy... Nejprve mě kously kopřivy, pak příjemně zašimralo slunce. A pak jsem přes stébla trávy uviděla tvůj svět. Vzpomněla jsem si, jak si mi kdysi radil. Vem si foťák a jdi, udělej si pár snímků, doma si je prohlédni, napiš si poznámky a užívej si to. Vždyť to nic nestojí.

Jak jen jsi to dokázal, ty, zrovna ty? Zvednout se, vyhrabat se z ubíjejících událostí. Při pohledu přes stébla trávy na rybník poblíž Slavíčkovy oblíbené vesničky. V ten okamžik pro mne měla zelená stébla stejnou hodnotu jako jeho obrazy. Promiňte, pane Slavíčku, jen pro ten okamžik. Ale byl jsi tam i ty, Matte. Já vím, že jsi asi někde brázdil prknem vlny Karibiku, či co to vlastně máš pod nohama, když tě chytne vodní živel. Někdy je lépe člověku samému. Na vlnách. Jen chvíli. Jen tu chvíli, než vítr profoukne myšlenky, zvedne je, aby mohly zpátky k nám a nebyly tak těžké.

Zvedla jsem se a ujistila, že ten pán, co mě předjel a plácnul sebou do trávy na vzdáleném břehu, tam ještě leží. Co jemu se honí hlavou? A nebyl jsi to náhodou ty, Matte? On si totiž na rozdíl ode mne udělal pár snímků, než se ponořil do trávy.

Zvláštní místo. U lesa, na břehu rybníka, řekla jsem si. Nasedla na kolo a šlapala tempem „dámy v určitém věku“ lesem k domovu.