Korálky z křišťálu pro Pána z ocele

…korálky z křišťálu zvolna tkají dešťový závěs nad krajinou.                                                                  . .                                                                                            .                                                                .

Patrik Habl

Mít tě tak nablízku mé ruce tě ovinou

a nepustí

Až uvolní svaly rozvěsím přání

kéž bychom spolu prožili můj život za polovinou

A že tu nejsi není již jen mou vinou

To hvězdy se tak potkaly nad mou kolébkou

že mám být betonovou

cestou

nad krajinou

Jen na pilíře zapomněly…?

Gotické dlaně svírají lomený oblouk

Mé myšlenky však chvíli hluboko pod mořskou hladinou

jindy nad slunce

vyletí

parabolou

Nalomí a zpevní

Pilíři mi nejsou ruce zalomené

pilíři jsou vrásky

myšlenkou

vyhloubené

A tak si padá ta divná tekutina

zpívá si melodii

loudí mé tóniny

struny ve mně rozeznívá

Ona to ví

že hudbou mi smutek odchází

hudbou se mi radost rozradostní

...je

.     barevným

.                      pilířem

mým