Bez brýlí ani na krok z domu
Po mostě si to kdosi couve na invalidním vozíku. Já bez brýlí, na běžnou vycházku si je neberu, vidím vše podstatné, jsem se vždy domnívala. Ještě sklopím zrak do trávy, abych uklidila a hodila do nejbližšího koše to, proč my lidé potřebujeme pejsky (někde jsem to četla jako vtip). Pak nabírám směr na most, chodník na mostu, vedle frekventovaná silnice. Opravdu, od druhého konce chodníku si to kdosi, nějaký mladík na vozíku, couve a prudce přitom odráží nohama od země. Vozík jede. Bleskla mi vzpomínka na studenta v maturitním ročníku, který se při majáles opil a na kole vjel pod auťák. Do té doby zdravý kluk. Navždy upoutaný na invalidní vozík, vídávala jsem ho jako na protest všemu jezdícího po silnici, popíjejícího, kouřícího na vozíku u řeky. Pěknej kluk. Jen ty nohy má jen do nohavic. Pak jsem ho viděla i se slečnou, ulevilo se mi, že má a přijímá šanci. Ten pěknej, chytrej a silnej kluk.
Dnešní ráno bylo jiné. Mladík na mostě mne minul a já se po něm otočila. Že by protestně navzdory jen tak couval? Podezřele se směroval k vozovce, oslovil ho jiný mladý muž, co šel jeho směrem a viděl mu do prapodivného výrazu v tváři. Pak jsem slyšela za svými zády hlasové zvuky. A rána. Jak jsem ho mohla nechat jet dál? Ty brýle, ach jo. Bez nich již nemám ostrý zrak, nešlo o mě.
Otočila jsem se. Táhla jsem vzpírajícího se pejska nazpět. Mladík na zemi a v křeči. Zavolejte záchranku. Stojící mladý muž začal telefonovat s dispečinkem. Řekněte, že má epileptický záchvat, ano, velký. Nerozpoznala jsem auru, to couvání, nereagování na slova kolem. Vím, že mu teď hrozí jen zranění. Nesmí se zranit, máte něco měkkého? Ne, vložil mu balíček papírových kapesníků pod hlavu. Začala jsem si sundávat kabát, zastavilo se kolem pár lidí, bylo ráno kolem osmé. Pak jsem uviděla, že má na vozíku tašku, igelitovou tašku s něčím. Koukla jsem do ní a vyndala svetr a položili jsme ho pod jeho hlavu, z rozražené hlavy při pádu o chodník tekla krev. Ten ležící zraněný měl pásku nalepenou okolo zápěstí, bylo tam jméno, příjmení, asi datum narození, telefon, adresa…, nevím, neměla jsem brýle a v tento okamžik to bylo již jedno. Chrčel pěnu z úst, byl na boku, dýchal. Jakmile povolila křeč, uvolnilo se jeho tělo, měl otevřené oči, začala jsem na něho pomalu mluvit. Pokud můžete, odpovězte mi, nebo jen zkuste kývnout, mrknout. Nebojte, lékař je na cestě, vše je tak, jak má být, buďte v klidu, počkáme s vámi, vydržte. A tak potichu v klidu pořád dokola. Myslím, že mne vnímal, upřené oči, které ještě neovládal, s prasklou žilkou v bělmu, ještě nebyl schopen slova, ale upřel na mne oči, zastavil pohyb hlavy.
Přijela sanita, naložili mladíka, vozík, zakrvácený svetr. Poděkovala jsem posádce a pánovi, co zavolal rychlou, stál tam udiveně, a tak jsem mu zamávala a ještě jednou poděkovala. Slov díků není v takových okamžicích nikdy dost, mohou pomoci zúčastněným vrátit se do reálu a pokračovat v cestě do svojí práce. Záchranka má těžkou práci a tam už vůbec není od věci slov díků. Dobře vím, že hloupí a vypočítaví lidé je dokáží často zneužít.
Měla jsem v životě období, kdy jsem se setkávala s epileptickými záchvaty, již jsem to zapomněla. Když to vidíte poprvé, je to děsivé, máte pocit, že to je konec, pak si zvyknete.
Nevím, co za zdravotní problémy má onen mladík z dnešního vozíku. Přišlo mi líto všech nemocných, co mají z mládí velké zdravotní obtíže a ti okolo zdraví si nepřipouští svoje štěstí být zdraví.
Odcházela jsem domů sluncem zalitým ránem.
Olča Vodová
Naděje
(známá místa, která často míjíme a stačí slunce a jasná obloha a jiný úhel pohledu, ...občas promlouvají)
Olča Vodová
Krása tajemství
(napsáno v podvečer jednoho jarního dne, kdy si počasí dělá, co chce, jaro-nejaro, namísto počítání sněhových vloček si jen tak píšu...)
Olča Vodová
Kolik očí, tolik radosti, smutku a naděje
(přes plot pro pírko jsem nikdy neskočila, pro žádné, ani pro bílé, natož barevné, nepotřebuji jiné peří, mám svou kůži a té věřím)
Olča Vodová
Letím
(měla jsem takovou fantazii, no, ne jednu, bylo jich více, tak si tedy klidně letím... a v tom to přichází)
Olča Vodová
zdánlivě zadarmo
(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Spousta obětí střelby mohla být zachráněna, řekla matka Rakušanovi
Aktualizujeme Na jednání výboru pro bezpečnost Sněmovny kvůli snaze opozičního ANO zřídit vyšetřovací komisi k...
Pomstím Palestinu, psal ve Francii podezřelý z únosu a znásilnění Židovky
Policie ve Francii zadržela dvaatřicetiletého muže z pařížského předměstí Gennevilliers, který čelí...
Svědci mluvili až příliš, soud s Weinsteinem se zopakuje. Z vězení však nevyjde
Newyorský odvolací soud ve čtvrtek zrušil odsouzení někdejšího hollywoodského producenta Harveyho...
V plaveckém bazénu v Řepích utonul muž, nejspíš měl zdravotní problém
Ve veřejném plaveckém bazénu v pražských Řepích ve čtvrtek utonul přibližně sedmdesátiletý muž....
Prodej, Byt 3+1, 68 m2 - Kolín - Lošany
Lošany, okres Kolín
3 490 000 Kč
- Počet článků 221
- Celková karma 6,63
- Průměrná čtenost 501x